A co se třeba vrátit k holubům?

Vypůjčeno od Pexels z Pixabay

Celé tohle drama začalo zhruba před týdnem. Ano, všichni to známe, všichni se nad tím vztekáme... jmenuje se to Česká pošta.
To se takhle stalo, že jsem si objednala balíček. Byl "do vlastních rukou", což upřímně nemám moc ráda, ale co už. Odeslán byl velmi rychle a za pár dní mi měl přiťapat až hezky přede dveře.
Dokonce i informativní mail mi o tom všem přišel. Do té doby jsem nevěděla, že je něco takového vůbec možné.
I nadešla hodina H a někdo velmi letmo a velmi povrchně cvrnknul do zvonku - a zmizel. Tomu byste nikdy nevěřili, ale ti pošťáci s sebou nosí snad nevidielný plášť, nebo co. Každopádně přede dveřmi nikdo nestál a do emailové schránky se už už cpala další zpráva o tom, že příjemce nebyl v době doručení zastižen.
 To je ale rychlost, co? Millenium Falcon vedle tohoto počinu skoro bledne.
Bohužel, tímhle se milé České poště nejspíš vybily baterky a lístek, že se pro balík můžu milostivě zastavit na téhle a téhle pobočce, se v neexistující sněžné vánici zastavil na několik dní. A nejlepší je, když za těchhle pár dní zvládnete chytit chřipku a teploty klesnou hluboce pod nulu a ještě ke všemu začne sněžit.
Dáma za přepážkou se na vás divně dívá, jako by si snad nedejbože myslela, že lidé s chřipkou mají ležet doma, nalívat se horkým čajem a ne trajdat si po poštách, a ještě ke všemu, když se chystáte tohle místo opustit, abyste dalších deset minut mohli přečkat v mrazu na zastávce, vás odmítnou poslouchat dveře.
Když nic jiného, můžu se pyšnit tím, že ten krátkodobý maraton, než mi milostivě poslali balíček zpátky, jsem stihla uběhnout téměř na zlatou medaili. Jiní takové štěstí neměli.
A tak, až budu jednoho krásného dne velká a chytrá, založím si vlastní konkurenční doručovací firmu, která se bude s největší pravděpodobností jmenovat Holubinec Slečny S. Jenom se těšte, pošťáci, jak vám tím vytřu zrak!