Pisatelství s chutí čaje, v rytmu jazzu a za doprovodu sbíječky

Školní rok končí před letními prázdninami. Tedy na přelomu jara a léta. A ještě k tomu žijeme v období, kdy přelom jara a léta znamená drsné léto a jaro znamená léto příjemné. Venku je krásně, sluníčko svítí, ptáci zpívají... a vy musíte sedět zavření doma a učit se. Nebo psát závěrečnou práci. Přesně tak, jako teď já.

Někdy si říkám, že jsem se měla narodit někde v Japonsku, kde by školní rok zhruba teď někdy začínal a všechny školní práce by byly ve stádiu nerozepsaném a vlastně ani nezačatém, nebo naopak už dávno dokončeném. Měla bych celé jaro a léto vlastně volné a zavírat bych se začala nad psaním až v době, kdy by byly dny krátké, studené a ubrečené. Ale ono nic.
Nu, nezbývá tedy nic jiného, než si uvařit šálek dobrého čaje, posadit se k tomu vznikajícímu veledílu, pustit si na plné pecky nějakou uklidňující hudbu, která vás na krůček oddálí od okamžiku, kdy vám přeskočí kolečko a vy dojdete k závěru, že nejlepším řešením vašich problémů je prohodit váš milený pisatelský stroj oknem, a s plnou vervou se na to psaní vrhnout. A před tím vším nezapomenout otevřít si okno, ne proto, abyste náhodou nerozbili sklo, až jím budete svůj pisatelský stroj prohazovat, ale abyste co nejvěrněji simulovali pocit toho krásného počasí, které se vám jako velké leporelo za okny rozhrnuje. A je jedno, jestli sídlíte na venkově, ve městě, nebo na Marsu, pořád je to lepší, než být zavřený doma.
Ovšem ne, pokud se někdo rozhodne, že nastal pravý čas k rekonstrukci vnitrobloku. To vám k tomu všemu dělá romantický podkres sbíječka, která neustále datluje do nějakého betonu pod vámi přesně tak, jako vy se snažíte datlovat do klávesnice. Ale mnohem vytrvaleji. A hlasitěji. A disharmonicky.
A to pak najednou máte sto chutí prohodit oknem onu sbíječku, která se vám do vašeho mírumilovného psaní tak nešetrně vetřela. Problémem ale zůstává - jak ji oknem prohodit, když už se za ním jednou nachází?