Hledání balíčku, aneb jak pošta už zase vyhrává…

Vypůjčeno od Selver Učanbarlić z Pixabay

Bylo nebylo, jednoho krásného a relativně dávného dne jsem podlehla objednávání věcí přes internet. Obzvláště těch, které nemůžu v kamenném obchodě sehnat. Vždycky jsem byla spíš ten typ, co si musí všechno osahat a projít a rozhodně nevěří žádnému dopravování, ale i já jednoho dne musela polevit a ustoupit ze svých nároků. Jak se tak stává, některé věci se prostě jinak opatřit nedají, ať už kvůli bezkonkurenční ceně, nebo nevím, čím vším. A jak se tak stává, ne všechny věci mají výdejní místo v některých kamenných prodejnách nebo skladech. A tak přichází na řadu doručovatelé jako třeba Česká Pošta. A protože v ni nevkládám moc té důvěry, můžu tedy považovat za její pomstu, že mi to dává pěkně pocítit.

A tak se stalo, že mi přišel balíček. Bohužel, nějakým záhadným způsobem se mi podařilo se překliknout a namísto toho, aby mi oznámení přišlo domů, přišlo na starou adresu. A pošta se samozřejmě také nacházela na staré adrese. A tedy mi trvalo poněkud delší dobu, než jsem se k doručence dostala. A stalo se, že když jsem se k ní dostala, měla jsem zhruba dva dny, než jsem na těch dalších osm odjela pryč. Nevadí, mám zhruba dva dny na to, abych si balíček vyzvedla. První se mi to bohužel nehodilo, tak jsem se vypravila v den druhý. Jenomže ještě jsem musela zařídit pár věcí, takže ani nevíte, jak vděčná jsem byla za to, že pošta má dlouhou otevírací dobu.

I dorazila jsem na místo určení… a zjistila, že otevírací hodiny pošty se na místě asi tak o dvě hodiny liší od toho, co bylo uvedené v doručence.

A protože mi bylo jasné, že v následujícím týdnu mi balíček zase vesele odfrčí do pryč a já se stanu odvržení hodným klientem, kterého už navždy zablokují, zaúkolovala jsem zbytek rodiny, jestli by nebyla tak hodná. A při té příležitosti jsem se dozvěděla, že to přišlo vlastně na úplně jinou poštu, než jsem myslela.

Na té jiné poště však bylo řečeno, že si balíček musím vyzvednout já a nikdo jiný, ale že budou tak neuvěřitelně laskavi, že mi termín uložení balíčku o týden prodlouží.

A tak jsem tedy jela teď už na správnou poštu hned, jak jsem se vrátila domů a doufala, že to už konečně budu mít celé z krku a na nějakou dobu budu moci dát zase poště sbohem.

A tak se stalo, že jsem nakonec přešlapovala před tou správnou poštou, které na zamčených dveřích vesele visel nápis o tom, že z provozních důvodů je v tento den tato pobočka výjimečně zavřená.

Někdy se mi zdá, že boj s poštou se velmi podobá boji s větrnými mlýny. O jednom mě to však přesvědčilo – jenom počkejte, den, kdy se otevře Holubinec Slečny S. se nezadržitelně blíží!