Úklid ála Marie Kondo

 Jsem notorický a nenapravitelný bordelář. Celý můj pokoj, kuchyň a dokonce i chodba se utápí v chaosu. Některé dveře se dokonce bojím otevřít kvůli tomu, co by z nich na mě mohlo vypadnout. Jistě si všichni dokážou představit, jak se asi na takovém místě žije, že? Jestli ne, tak vám ráda napovím: bylo by mnohem lepší, kdybych měla doma pořádek. Jenomže jak takového stavu docílit? Když si nevím rady, můžu se podívat na radu spousty osvědčených guru. A tady přichází na řadu moje obliba Japonska a zpoza obrazovky už na mě mává známá paní Marie Kondo. Musím říct, že o jejím způsobu uklízení nejsem úplně přesvědčená, ale zoufalé okamžiky si žádají i zoufalé činy. A tak jsem se rozhodla jej vyzkoušet.

Nejdřív tu máme krok první: sesypat všechny předměty na podlahu, abychom viděli, kolik jich ve skutečnosti máme. Poté následuje bod druhý, to je to její známé zkoumání, jestli vám daný předmět přináší radost. Vlastně ani nevím, jestli má její "sparkling joy" nějaký poetický český ekvivalent, ale to nevadí, všichni jistě ví, o čem píšu. A také to není vůbec důležité. Z jednoho prostého důvodu. Já se totiž k druhému bodu nikdy nedostala. Ale k tomu se dostaneme až za chvíli. Teď se postavíme na začátek.

Nuže, vzala jsem všechen ten nepořádek, který jsem hezky chtěla protřídit a to, co z něj zbyde, úhledně vyrovnat do polic. Na podlaze mi tak vznikla velmi nehezká hromada netříděného odpadu, ze které se mi okamžitě zvedl žaludek. Jestli něco konmarovsky nesparklilo džoj, byla to rozhodně tahle halda. Nejradši bych ji celou vzala a vyvrhla do popelnice (která se ovšem k mojí smůle nachází pět pater pode mnou). Jenomže to nejde. Samozřejmě, že celá tahle kopa je odpudivá, ale spousta předmětů v ní určitě bude hezká, radost a potěšení z ní bude zářit na všechny strany a já, pokud je vyhodím, probdím bezesné noci, kdy si to budu vyčítat. Jenomže můj žaludek je poměrně slabý a na nějaké to probírání se těmi ostatními přídavnými věcmi jaksi zatím není vycvičený. Celé to tedy nakonec pokaždé škončilo tím, že jsem onen bordel zase vzala a nastrkala do nejbližší skříně, aby nebyl vidět. Pro ospravedlnění svojí osoby můžu říct jedno velmi hluboké moudro: entropie je přece přirozený stav světa!