Pojednání o drápcích kočičích

Kočky mají spousty a spousty schopností, o kterých se nám, pouhým smrtelníkům, může jenom zdát. Jejich rozkošné malé čumáčky cítí škálu vůní takových, jaké my za celý život třeba ani nepostřehneme. Chlupatými špičatými oušky zase slyší zvuky, kterých si nevšímáme. A co teprve ty jejich oči! Jak je pro nás složité přivyknout si tmě a něco vidět. Ale kočky, kočky to zvládají s mnohem menšími problémy. Nesmíme ovšem zapomínat, že jsou to také lovci. Mají špičaté zuby a drápky, s jejichž pomocí dokážou jistě neuvěřitelné věci. Jaké to ale máme štěstí, že je umí zatáhnout a my tudíž nespadáme do seznamu jejich obětí! Nu, ne tak docela.

Ne všechny kočkovité šelmy totiž drápky umí zatáhnout. Třeba takoví gepardi, ti to neumí. Ti je prostě mají vytažené celý den od rána do večera, nejspíš protože s nimi můžou líp lovit a porcovat. Je to trochu zvláštní, člověk by si skoro myslel, že touhle vlastností budou spíš oplývat lvi, kteří by si v mezičase,  kdy potravu neshání, nebo se jí neživí, mohli princeznovsky svoje nehtíky pěstit. Koneckonců, lev je král zvířat, ne? Nějakou tu péči by si věnovat měl, aby mu post krále nevyfoukl někdo jiný. Leč co se dá dělat, lvi se asi manikúře a pedikúře tolik nevěnují. Gepardi možná ano. A také gepardy by měl tento seznam končit. Jenomže nekončí. Nevím tudíž, co si z toho celého vzít. Buď je tenhle seznam špatně a měl by se prodloužit, anebo je moje spolubydlící kočka gepard. Pokud je správná možnost A, pak je všechno v pořádku. Pokud je ovšem správná možnost B, potom se začínám velmi bát, vzhledem k tomu, kolik obrázků už do mě vyškrábala. Jednoho dne se třeba probudím napůl snědená. A až se to stane a můj zbytek umře na sněť, přeji si být proměněna v porcelánovou vázu. Předem děkuji pěkně.