Tři normostrany?!

Školní referáty o předem určeném počtu znaků jsou peklo. Alespoň pro mě. Všichni to známe, ne? Dostaneme za úkol pročíst si relevantní literaturu, a pak o ní něco sepsat. Ať je to shrnutí, recenze, nebo cokoliv jiného, vyjde to koneckonců nastejno a zdá se to stejně pekelné. Zvlášť když k tomu dostaneme seznam věcí, které by v daném textu rozhodně neměly chybět.

První fáze je vlastně docela snadná. Najdeme si onu důležitou literaturu, celou si ji pročteme, vytvoříme si několikastránkové výpisky, pomodlíme se ke všem bohům, aby to na daný rozsah čistého textu stačilo, a poté nezbývá nic jiného než se vrhnout na samotné psaní. A tady pro mě začíná ten vážný zádrhel.

Otevřu textový editor, uvědomím si, že tři normostrany jsou pět tisíc čtyři sta znaků a už se o mě pokouší mdloby. Jak něco takového dokážu s tak kraťoučkým materiálem vymyslet? Jak? Neztrácím však naději a pustím se do toho. První věta, druhá, třetí... safra, musím to nějak prodloužit. Jenomže jak? Z takového mála informací víc zajímavostí nevyždímu. Budu na to muset jít důmyslně. Co to trochu ozdobit? Květnatost ničemu neuškodí. Nemusí to přece být okleštěné na kost!

Přidám tedy pár volánků a krucánků a hele, už mám celý odstavec. Kéž by mi jen ty poznámky nedocházely tak rychle. Za chvíli budu v polovině, ale počtem znaků jsem se sotva přiblížila ke dvěma tisícům. Co teď? Klid, čas se strachovat nastane, až to dopíšu.

Zatím mi přibyla další věta. A další. No hele, už to nějak vypadá! Navíc jsem teprve na začátku další stránky výpisků. Je to dobré, zbývá mi toho ještě hodně. Jak dlouhé že to má být? Tři normostrany? Kolik že je to znaků? Pět tisíc čtyři sta?! Další mdloby mě začnou brát, když při kontrole zjistím, že jsem momentálně na pěti tisících. Proboha, vždyť mi zbývá ještě půl stránky poznámek! Jak to tam všechno vměstnám? A to jsem tam ještě nezahrnula vedlejší materiál! Jak po nás může někdo vůbec chtít napsat něco tak krátkého? Sotva jsem se dostala do dvou třetin! Při tomhle zjištění se mi pokaždé na čele začne perlit pot. Ještě štěstí že použitou literaturu můžu z celkového počtu znaku vynechat. O kolik se to pak zkrátí? Pravá hrůza ovšem nastane, když si uvědomím, že jsem ji do textu ještě nevložila. To ovšem znamená, že budu muset zkracovat samotný text. Jak to ale asi tak provedu? Než z toho vyškrtám to méně důležité a nechám tam jen to veledůležité, zabere mi to neuvěřitelné množství času! Kdy že to mám odevzdat?

Kalendář na stole ukazuje nepěkné datum, které slibuje, že na zkracování bylo pozdě už včera. Výborně. Proč já hloupá píšu všechno tak krátce před deadlinem?