Podzimní nálady ponožkožroutovy

 

Ponožkožrouti se neživí jen ponožkami. Naopak se při jejich nedostatku můžou vyvinout ve vyšší formu života. Nebo alespoň to jsem si ještě donedávna myslela. Teď se mi celý svět otočil vzhůru nohama natolik, že nejen pochybuji o svojí příčetnosti, ale také o ponožkožroutově biologii. Začínám jej totiž podezřívat, že on neevolvuje ani nedeevolvuje dle nynější potřeby, ale jenom dle svého  rozmaru. Zkrátka a jednoduše že má záliby, obliby a různé chutě. Takže se vlastně nijak neliší od nás smrtelníků. Ptáte se, jak jsem na takovou hloupost přišla? Pojďme si to trochu rozebrat.

Všichni známe podzim. Někteří jej dokonce i máme rádi. Líbí se nám, co všechno podzim přináší, že? Barevné listí, správně zralá jablka, Dušičky, mlhu, která přímo pobízí k pití čaje, možnost hezky se zachumlat do kabátu, šály nebo deky, dýně za slušnou cenu, konečně na pulty obchodů dorazí kaštany… Také máte rádi kaštany? Já poslední roky cítím k těmhle oříškům silnou náklonnost. Je jedno, jestli jsou pečené, vařené do podoby polévky nebo pyré… zkrátka a jednoduše, ať si nimi udělám cokoliv, prakticky pokaždé se olizuji až za ušima. Když se tedy konečně po roce neexistence objeví, okamžitě popadnu košík a běžím si je nakoupit na výrobu všeho možného.

Jenomže nedávno se mi stala taková zrada. Zrovna jsem je uvařila a začala loupat, ty oloupané jsem odkládala do misky vedle sebe a v tu chvíli se objevil on. Ponožkožrout. Vždycky jsem si o něm myslela, že je to tvor více méně kryptický a operuje jen ve chvílích, kdy jsou všichni pryč a nemohli by jej nijak načapat při činu, vůně kaštanů ho ale asi vylákala ze skrýše, takže se vyšvihl na kuchyňskou linku a pokaždé, když jsem se nedívala, začal mi moje cenné oříšky pojídat. Rozumíte tomu? V jednu chvíli v té misce jsou, ale když jen na chvíli pohlédnete jinam, záhadně se jejich počet zmenší. A nechat je pak chvíli volně v kuchyni? No, to abyste se s nimi rozloučili úplně! Víte ovšem, co je na tom nejhorší? Že se ta potvora umí bravurně skrývat, i když vylezla na světlo. Za tu dobu, co mi pokojně všechnu moji práci chroupala, jsem ji ani jednou neobjevila. Je tohle nějaký život?